V bohaté historii Detroitu Red Wings se mnohokrát stalo, že v klubu působili hokejisté, kteří měli pokrevní vazbu. V tomto seriálu, který bude vycházet každé úterý, se na některé z nich podíváme. Ve třetím díle si ukážeme rod, který určitě velmi dobře znáte.
Ještě před začátkem si dovolím malou poznámku. Na úvod vždy vezmeme nejslavnějšího člena, který hrával v našem dresu. U něj zkusíme vypíchnout spíše nějakou zajímavost, neboť znát ho budete zřejmě všichni. Následně si rozebereme i jeho příbuzné, u nichž bude vztah právě k naší personě. Pojďme na to.
Mike Foligno
Mike Foligno se narodil 29. ledna 1959 v Sudbury v Ontariu v Kanadě. Poměrně urostlé pravé křídlo se v juniorském věku výrazně prosadilo v OMJHL (dnešní OHL), v Sudbury Wolves odehrál Mike čtyři sezóny a v té poslední draftové byl k nezastavení. V 68 zápasech nasbíral 150 bodů (65+85), byl nejproduktivnějším hráčem ligy, nejlepším střelcem ligy a druhým nejlepším nahrávačem ligy.
Po tak úspěšné sezóně není divu, že Foligna ze třetího místa celkově draftoval Detroit. Ve svém nováčkovském ročníku zaznamenal v 80 zápasech 71 bodů (36+35) a byl druhý v hlasování o nejlepšího nováčka. V prosinci 1981 byl velmi nečekaně vyměněn do Buffala Sabres. Sabres si šikovného útočníka cenili a on se tam dokázal usadit.
V Buffalu strávil Mike skoro deset let, osmkrát překonal hranici dvaceti branek, třikrát nasázel za sezónu přes třicet gólů. Postupně se vypracoval až v kapitána celé organizace. Poslední tři ročníky ve své kariéře strávil v Torontu a na Floridě. V NHL odehrál dohromady 1018 zápasů v základní části, nastřádal 727 bodů (355+372) a 2049 trestných minut.
Zajímavost: v roce 1986 získal bronz na mistrovství světa; po konci kariéry se věnoval trenéřině; naposledy pracoval jako skaut Vegas Golden Knights; je člen Síně slávy Buffala Sabres; má čtyři děti – Marcuse a Nicka (hokejisté v NHL), Caru (učitelka v Buffalu) a Lisu (hráčka lakrosu); jeho žena Janis zemřela v roce 2009 na rakovinu prsu (Marcusovi bylo 17, Nickovi 21).
Marcus Foligno (syn)
Marcus Foligno se narodil 10. srpna 1991 v Buffalu v New Yorku ve Spojených státech. Urostlé levé křídlo si v juniorském věku vyzkoušelo OHL za Sudbury Wolves. Během čtyř sezón se vypracoval v kapitána, v roce 2009 byl draftován ve 4. kole ze 104. pozice Buffalem Sabres. Účastnil se mistrovství světa do dvaceti let, kde Kanadě pomohl ke stříbrné medaili. V sedmi zápasech dal tehdy dva góly a na stejný počet jich přihrál.
Marcus měl skvělý nástup do NHL. V nováčkovském ročníku mezi profíky dokázal za Sabres ve 14 duelech zapsat 13 bodů (6+7), na farmě se taktéž neztratil – 60 zápasů, 39 bodů (16+23). Od sezóny 2012/2013 se prosadil do nejlepší hokejové ligy světa. Platil za cenného hráče do třetí formace.
Foligno porušil rodinnou tradici, když v Sabres nosil číslo 82. Nick i jeho otec Mike drželi 17 nebo 71. Sedmnáctku si vzal až při výměně do Minnesoty, ta se odehrála v roce 2017. S Folignem šel Tyler Ennis a 3. kolo draftu 2018, opačným směrem zamířil Marco Scandella, Jason Pominville a 4. kolo draftu 2018.
Marcus Foligno v lednu 2021 podepsal tříleté prodloužení smlouvy v Minnesotě. Mezi divočáky si nemá na co stěžovat, herně se mu daří a v každém ze čtyř ročníku nasbíral mezi 19 až 26 body.
Zajímavost: jeho spoluhráči v OHL byli Josh Leivo (Calgary) a Ben Chiarot (Montreal); na stříbrné soupisce kanadských dvacítek byli s Marcusem například Brayden Schenn (St. Louis), Ryan Ellis (Philadelphia), Tyson Barrie (Edmonton) či Calvin de Haan (Chicago); svůj debut v NHL prožil proti Ottawě, za kterou hrál jeho bratr; svůj první gól dal v druhém utkání NHL, opět se hrálo proti Ottawě, kde byl jeho bratr Nick.
Nick Foligno (syn)
Nick Foligno se narodil 31. října 1987 v Buffalu v New Yorku ve Spojených státech. V mladém věku prošel americkým národním programem, kde se potkal s hráči jako jsou Phil Kessel (Arizona), Jack Johnson (New York Rangers) či Alex Stalock (Edmonton Oilers). Přesto byl draftován až po sezóně v OHL, tu strávil taktéž v Sudbury Wolves, kde si zahrál s našim Marcem Staalem. V roce 2006 na něj Ottawa Senators ukázala v prvním kole z 28. pozice.
V OHL strávil Foligno ještě jeden ročník, od sezóny 2007/2008 patří mezi profesionály. V Senátorech se prosadil poměrně rychle, po svém nejlepším ročníku se dočkal výměny do Columbusu Blue Jackets, který za něj obětoval obránce Marca Methota. V ohijském týmu vydržel Nick téměř devět celých sezón, z toho šest jako kapitán. Při uzávěrce přestupů 2021 byl vyměněn do Toronta.
Podle nejnovějších spekulací se o jeho zisk pokusí na trhu volných hráčů Minnesota Wild, aby si mohl zahrát v jednom týmu s bratrem.
Foligno je obrovským lídrem, v NHL se může pyšnit hned dvěma trofejemi – King Clancy Trophy (udělovaná osobě, která nejvíce spojuje hráčské a lidské kvality) a Mark Messier Leadership Award (udělovaná hráči, který prokázal během sezóny největší vůdčí schopnosti na ledě i mimo něj).
Dohromady má na svém kontě 957 zápasů v základní části a 486 bodů (203+283). Na vyrovnání vlastního otce mu chybí pouhých 61 utkání.
Zajímavost: ačkoliv jeho bratr reprezentuje Kanadu, on si vybral Spojené státy; je aktivní v charitativní činnosti se svou ženou Janelle, zajímají se hlavně o pomoc v boji s rakovinou; je oddaným katolíkem; v roce 2015 se jeden z týmů na All Star Game jmenoval po něm, nad Team Toews prohráli 12:17; v říjnu 2016 daroval 1 milion dolarů dětské nemocnici, kde se starali o jeho dceru, která má od narození srdeční vadu.
Lucas Theriault (synovec)
Lucas Theriault se narodil 14. března 2000 v Sault Ste. Marie v Ontariu v Kanadě. Pořádně se tento drobný centr ukázal již ve třinácti letech, když se stal nejlepším střelcem NOHL U14. O rok později to samé zopakoval ve vyšší kategorii. Následoval přechod do GNML (Great North Midget League), což je prestižní rozvojová liga, ze které se může přejít do kanadských juniorek nebo univerzit.
Theriault hrál v GNML za Soo Greyhounds Midget AAA, kde se v druhém roce vypracoval v kapitána. Během dvou sezón byl dvakrát nejlepším střelcem ligy, nejlepším nováčkem, dvakrát členem prvního All Star Teamu a nejužitečnější hráč celé soutěže. Není divu, v 69 duelech zaznamenal 147 bodů (68+79).
Sezónu 2019/2020 strávil v OHL, za Niagaru nastoupil do 48 zápasů a bodoval celkem v 11 případech (5+6). V uplynulém ročníku neodehrál kvůli zastavení OHL ani jedno utkání. Přihlásil se na kanadskou univerzitu York University (USports) v Torontu. Z této ligy se do NHL nechodí, kanadští hokejisté po absolvování studií zamíří do nižších zámořských lig, případně se vydají do Evropy.
Zajímavost: jeho spoluhráči v OHL byli prospekt Los Angeles Akil Thomas a Nashvillu Predators Philip Tomasino.
Eddie Giacomin (Uncle-in-Law*)
*Uncle-in-law – toto je anglický výraz, nevím, jaký máme v ČR nebo v SR. Mike Foligno se oženil s Giacominovou neteří.
Eddie Giacomin se narodil 6. června 1939 v Sudbury v Ontariu v Kanadě. V juniorském věku se strašlivě popálil při nehodě v kuchyni, přesto to na jeho kariéru nemělo vliv. Do NHL se dostal až v šestadvaceti letech. Má to jeden důvod, v lize bylo šest týmů, takže to znamenalo, že si v lize zachytalo kolem 15 až 20 brankářů (vinou zranění). To je skutečně málo, není tak divu, že dlouho hrával na farmě v AHL.
Velký zájem o něj měli hokejisté Detroitu Red Wings a New Yorku Rangers. Giacomin si vybral druhý jmenovaný celek a mezi lety 1965 až 1975 pravidelně nastupoval v dresu Jezdců. Kanadskému brankáři se dokonce povedlo získat Vezinovu trofej, bylo to v sezóně 1970/1971. Eddie ve své době patřil k absolutní špičce, třikrát vychytal nejvíce čistých kont, dvakrát slavil nejvíce vítězství mezi brankáři v jednom ročníku, šestkrát byl účastníkem All Star Game a pětkrát se dostal do All Star Teamu. Jen týmový úspěch mu unikal…
A nepřišel ani v Detroitu, kam se během sezóny 1975/1976 stěhoval. Krátce po změně týmu hráli Red Wings právě v Madison Square Garden, kde je hostili domácí New York Rangers. Když se Giacomin poprvé objevil na ledě v dresu Rudých křídel, dočkal se dlouhých ovací. Našemu brankáři fanoušci Jezdců fandili po celé utkání a dokonce vypískali vlastní hráče po vstřelené brance. Během duelu Eddieho jméno několikrát skandovali. Tento zápas byl zvolen jedním z 50 největších momentů v historii MSG.
Za Detroit chytal pouze do ledna 1978, kvůli zraněním šla jeho výkonnost rapidně dolů. Po 71 zápasech v dresu Red Wings ukončil kariéru. Následně se stal hlasatelem New Yorku Islanders, později u Islanders i Red Wings vykonával funkci asistenta trenéra, u Rangers trenéra brankářů.
Zajímavosti: 15. března 1989 bylo vyřazeno New Yorkem Rangers jeho číslo 1; v roce 1987 byl uveden do Hokejové síně slávy; v knize z roku 2009 100 Ranger Greats byl zařazen na 6. místo všech dob (z 901 hráčů) a na 2. místě ze 74 brankářů.
Wade Redden (Nephew-in-Law*)
*Nephew-in-law – toto je anglický výraz, nevím, jaký máme v ČR nebo v SR. Wade Redden se oženil s Mike Folignovou neteří, sestřenkou Nicka a Marcuse.
Wade Redden se narodil 12. června 1977 v Lloydminsteru v Saskatchewanu v Kanadě. Od patnácti let hrál za místní Llodyminster Blazers v AJHL. Poté se dostal do prestižní WHL, kde jej angažovali Brandon Wheat Kings. V draftovém ročníku předvedl Wade neskutečný výkon, v 64 zápasech z pozice beka zaznamenal 60 bodů (14+46), v play off hrál 18 utkání se ziskem 15 bodů (5+10). Na mistrovství světa do 20 let vybojoval zlaté medaile, navíc se v sedmi duelech třikrát střelecky prosadil a k tomu přidal dvě přihrávky.
Úžasnou sezónu proměnil na draftu v celkovou druhou pozici, lepší byl v roce 1995 pouze obránce Bryan Bedard. Reddena draftovali zástupci New Yorku Islanders, přesto tam neodehrál jediné utkání. V lednu 1996 byl vyměněn s Damianem Rhodesem do Ottawy, opačným směrem putoval právě Bedard, Don Beaupre a Martin Straka.
Wade Redden se ihned stal důležitým zadákem Senators, již po třech letech byl asistentem kapitána. V Ottawě vydržel od roku 1996 do 2008. Urostlý zadák čtyřikrát překonal hranici 40 bodů za sezónu, jednou se dostal přesně na 50. Titulu se v kanadském týmu ovšem nikdy nedočkal. Dva ročníky strávil v New Yorku Rangers, poté zamířil do AHL (Connecticut Whale), aby se ještě naposledy vrátil na sezónu 2012/2013. Tu rozdělil mezi St. Louis a Boston, na kýženou trofej si přesto nesáhl.
Po konci kariéry byl tři roky asistentem ředitele pro hráčský rozvoj v Nashvillu Predators.
Zajímavost: svůj první gól v NHL dal z první střely na branku; 26. února 2013 odehrál 1000. zápas v NHL proti Detroitu Red Wings; během své kariéry i po ní se výrazně věnoval charitě, platil nemocným dětem operace, případně se účastnil akcí, které sloužily k dobrému účelu; dvakrát vyhrál mistrovství světa do 20 let, jednou Světový pohár a jednou WHL; na mistrovství světa byl stříbrný.
(zdroj: eliteprospects.com, saultstar.com, gnml.org, nhltradetracker.com, si.com; foto: ontariohockeyleague.com, pinterest.com, vintagedetroit.com, hockeywilderness.com, si.com, jacketscannon.com, nhl.com)
