Mölndal. Zhruba čtyřicetitisícové město na západě Švédska na trati mezi Göteborgem a Malmö. Tak přesně tady se přes léto odehrává to, na co my se následující měsíce těšíme nejvíce. Přesně zde totiž maká pod dohledem osobního trenéra Andrease Larssona dvojice mladíků Red Wings – Lucas Raymond a Simon Edvinsson. Každý s jiným cílem, ale oba doufajíc, že úspěšně.
Aplikace na telefonu slibuje přestávku, protože po hodině tréninku na umělé trávě se rozprší. Lucas Raymond si oblékne svou černou mikinu s kapucí a nápisem Red Wings, otočí si čepici kšiltem dopředu a přesune svou střeleckou desku dozadu pod střechu.
V rychlém sledu vystřílí dva kbelíky puků, spousta ran jde o břevno do branky. Potom si dřepne do deště a puky sbírá do kyblíku zpátky. „Jsem na to zvyklý. V Detroitu jsem nejmladší hráč, takže je tohle víceméně moje práce,“ říká s úsměvem.
Hned za ním je Simon Edvinsson v jakémsi postroji, který patří k rotopedu, na kterém ho kondiční trenér Larsson nechává potit své tělo. Čím víc zabere, tím silněji ho postroj tíží.
Právě zde skupinka hokejistů bojuje, potí se a dře za svůj sen. Právě zde pokládají základy k (snad) úspěšné sezóně.
Loni v létě připravoval Larsson trojici Kevin Fiala, Anton Blidh, Lucas Raymond. Všichni prožili svou nejlepší sezónu v NHL. U Raymonda to není překvapení, byla nováčkovská. Fiala si utvořil osobní bodový rekord a Blidh se celý ročník udržel v Bostonu, na farmě neodehrál ani minutu.
Raymond byl tak dobře připravený, že dlouho vedl bodování nováčků, nakonec skončil na třetím místě a do finálové trojice nominovaných na Calder Memorial Trophy se těsně nevešel. Byl čtvrtý.
„Vůbec jsem nečekal, že se sezona povede takhle dobře z osobního hlediska. Jediné, na co jsem myslel, bylo získat místo v týmu. Kdybych si myslel, že to nezvládnu, ani bych do Detroitu necestoval. Když už jsem tam byl, šlo jen o to udělat další krok a dokázat, že mohu být postupem času produktivnějším hráčem,“ říká dvacetiletý forvard Rudých křídel.
Ten po konci ročníku odmítl reprezentovat Švédsko na mistrovství světa. „Největším důvodem, proč jsem do Finska necestoval, bylo to, že jsem potřeboval opravdu kvalitní léto, co nejlépe využít možnost k pořádné přípravě. Navíc jsem na ledě nechyběl ani jeden zápas, takže jsem byl extrémně unavený a vyčerpaný,“ přiznává Raymond.
Není tedy divu, že začátek své dovolené vydatně prospal. Částečně proto, aby se zbavil únavy, ale také proto, že jeho tělo potřebovalo odpočinek.
„Osm měsíců žijete v napětí. Jakmile sezona najednou skončí, všechno to na vás dolehne. Udeří to jako vlna. Když jsem se vrátil domů, byl jsem strašně unavený. Bylo moc fajn potkat se s rodinou, s babičkou a dědou, bratranci a sestřenicemi. Prostě mít čas si trochu odpočinout,“ uvádí pochopitelné důvody mladíček Detroitu.
Po dvou týdnech volna doma v Göteborgu se začal zase připravovat, vybral si znovu trenéra Andrease Larssona. „Fyzická příprava je mimo sezonu úplně jiná než během ní. Když hrajete zápasy, tak je to hlavně o udržování kondice. Je těžké se rozvíjet, když každý druhý den hrajete. Povedlo se mi ale udržet s Andreasem fyzičku. Během sezony jsem s ním byl hodně v kontaktu, to bylo příjemné. V Detroitu máme také velmi dobrého kondičního trenéra Roba Campbella. Také jsem měl spoustu starších a zkušených spoluhráčů, kterých jsem se ptal na různé tipy. Možnosti regenerace tu máme skvělé, zázemí Red Wings je špičkové,“ pochvaloval si Raymond.
Během chvilky popadne třicetikilové činky, lehne si na lavičku a provádí cvik zřejmě na hrudník. Vypadá větší a silnější, váží přitom 83 kilogramů. „Je mi teprve dvacet, stále se fyzicky vyvíjím. Mám ještě pár let, než budu na svém vrcholu. Nechci nic uspěchat, přijde to přirozeně, ale samozřejmě tréninkem to ovlivním,“ ví švédský benjamínek. „Trenéra Larssona jsem měl už jako junior ve Frölundě, ale tam to bylo o trénování s celým týmem, v menší skupině to je lepší,“ vysvětluje Raymond.
Simon Edvinsson sleze po nějaké době z rotopedu, pot z něj doslova teče. „Vytvořili jsme si individuální plán na základě silných a slabých stránek. Jde o to, abychom každý den tvrdě pracovali. Poté se budeme snažit, aby ten plán byl dlouhodobý. Simon bude mít nejlépe připravené nohy pro sezónu. Musí být připraven na kemp a začátek sezony, protože se pokusí prosadit do hlavního týmu. U dlouholetých hráčů je režim jiný, tam se snažíte, aby dosáhli vrcholu ke konci sezony. Pokud přecházíte do hlavního týmu, a to se nám v posledních letech se svěřenci daří, musíte mít špičkové nohy. To je základ. Nezáleží, že budete v listopadu skvělí, když to nebude v hlavním týmu, ale na farmě,“ říká trenér Larsson.
Přesně takhle rok zpátky dřel Raymond.
„Vsadili jsme na to, že bude mít co nejlepší nohy, což mu pomůže dostat se do týmu. Nakonec se to podařilo. Jakmile se jednou prosadíte, přejdeme na rozvoj dalších aspektů hry,“ doplňuje trenér.
Na Simona Edvinssona zřejmě čeká mistrovství světa juniorů, které se bude hrát v srpnu. „Chci si na něm zahrát! Vypadá to, že se mi to povede. Zahraju si soutěžní zápasy a potom přijdu připravený na kemp. Budu ready,“ vzkazuje sebevědomě fyzicky velmi dobře vybavený obránce (194 cm, 95 kg).
„Stejně to bylo i loni, když jsem pracoval na tom, abych se probojoval do týmu Frölundy. Musel jsem makat víc a tvrději než ostatní, abych byl na začátku sezony dobrý. Stále trénuji obratnost s mou mamkou, která je také trenérka. Někdy mám dva tréninky denně, ale nemůžu se úplně sedřít. O víkendech mám volno,“ vysvětluje Edvinsson svůj plán.
Do rozhovoru se vloží Raymond, který pokyvuje hlavou a říká: „Má většinu předpokladů k tomu, aby se stal dobrým hráčem NHL. Jde jen o to tam přijít, být připraven, to jsou věci, které může ovlivnit. Simon je bezvadný hokejista, doufám, že se mu to povede. Bude skvělé ho sledovat. Připomíná mi Moritze Seidera. Oba jsou velcí a silní. Čeká nás hodně zábavy.“
Jak to tak vypadá, v následující sezóně nás čekají fyzicky velmi dobře připravení Švédové. Snad se jim ročník herně vydaří a my se budeme budit v jednu hodinu ráno s úsměvy na tvářích.
LGRW! 🐙
(zdroj: gp.se; překlad: Lars Thorsell; foto: detroithockeynow.com)
