Netřeba si nalhávat, že nic jako podsvětí Detroitu neexistuje. Kriminální živly naše oblíbené město poměrně úspěšně okupují. Fungují stejně jako ve zbytku Spojených států, ba na celém světě. Jedním z takových lumpů byl James Tamer, usvědčený lupič, gangster Detroitu. Nyní se ho nikdo bát nemusí, v roce 2003 zemřel v jednadevadesáti letech, opravdu požehnaném věku, nicméně je to on, kdo stojí za největším skandálem NHL. Vydejme se do sezóny 1947/1948, která přinesla dvěma hráčům doživotní zákaz působení v nejlepší hokejové lize.
„Kdybychom věděli, že si vsadili, z kabiny by asi neodešli. Myslím, že bychom je možná zabili,“ řekl Milt Schmidt, bývalý útočník Bruins, ke kauze, kterou liga na konci čtyřicátých a začátkem padesátých let žila.
Ano, je to tak. Dva hokejisté – Billy Taylor a Don Gallinger – se provinili proti vnitřním pravidlům NHL. Sázeli na zápasy vlastního týmu a co je nejhorší, vsázeli na porážky. Jak ale celá kauza, na kterou se přišlo vlastně omylem, začala?
Kdo byli Taylor s Gallingerem?
Billy Taylor se do nejlepší hokejové ligy světa prosadil ve dvaceti letech. Měl štěstí, protože začal hrát během války poté, co někteří hráči odešli na frontu. To mu umožnilo etablovat se do NHL, čehož naplno využil. V roce 1942 vyhrál s Torontem Stanleyův pohár, navíc byl velmi produktivním centrem. Při vítězném tažení si připsal 38 bodů (12+26) ve 48 duelech, dalších 10 bodů (2+8) zvládl ve 13 vyřazovacích zápasech play off. O sezónu později dokonce nasbíral 60 bodů (18+42) v 50 utkáních. Byl typickým playmakerem, kreativním centrem, který vytvářel šance spoluhráčům.
Po válce v sezóně 1946/1947 dokonce oblékal dres Detroitu a zde náš příběh také začíná. Taylor tehdy v našlapaném kádru Red Wings, jehož dres oblékali například Sid Abel, Ted Lindsay či Gordie Howe, nasbíral v 60 zápasech 63 bodů (17+46). Byl nejlepším nahrávačem celé soutěže a nejproduktivnějším hráčem týmu. Dokonce si 16. března 1947 připsal rekord, který dosud nikdo nedokázal překonat – v jednom utkání nasbíral sedm asistencí.
Taylor byl skvělý hokejista, miláček tribun, šikovný s pukem. Měl ovšem stinnou stránku. Hazard. Rád se sázel, ani tolik nezáleželo, o co vlastně šlo. Nejraději měl koňské dostihy. Občas se pohyboval právě v šedých zónách, znával mnoho pochybných bookmakerů a zločinců. Jedním z nich byl právě James Tamer z Detroitu.
Don Gallinger hrál celou svou kariéru v Bostonu. Nevedl si také špatně, jeho bodová produkce byla během pěti sezón velmi slušná – 222 zápasů, 153 bodů (65+88). V jeho případě se ještě rozhodně měl kam výkonnostně posouvat, protože doživotní zákaz hraní v NHL dostal v pouhých třiadvaceti letech.
Sázet proti vlastním? Velký problém
Hazardní skandál začal v lednu 1948, když plátek Detroit Times přišel s článkem, ve kterém tvrdil, že dva hokejisté Bostonu Bruins jsou v kontaktu s bookmakerem Jamesem Tamerem a účastní se podezřelých sázek na zápasy. Jména hráčů uvedená nebyla a někteří lidé se snažili příběh zamazávat jako fámu. Taylor a Gallinger byli v té době spoluhráči, hrávali právě za Boston. Detroit zde po jedné sezóně Taylora poněkud překvapivě vyměnil. Později vyšlo najevo, že o Taylorových aktivitách toho v organizaci mnoho nevěděli.
V únoru stejného roku policisté odposlouchávali kvůli různým aktivitám Tamerův telefon. A rozhodně netušili, co všechno odhalí…
Tamer: „Jak se dneska věci mají?“
Hlas druhého volajícího: „Neboj se o dnešní zápas. Jeden hráč je nemocný, dalšímu zemřelo dítě, takže nebude hrát. A já se na ledě extra nepřetrhnu. Sázka za 500 dolarů.“
Utkání z února 1948 mezi Chicagem a Bostonem skončilo vítězstvím Blackhawks 4:2. Jak se později vyšetřilo, Tamer vsadil 1500 dolarů, Gallinger stejnou sumu a Taylor 500 dolarů. Všichni tři proti Bruins.
Prezident NHL Clarence Campbell o týden později uvedl, že některé nepřímé důkazy svědčí o tom, že hráč (nebo více hráčů) sází na své zápasy. Tamer ihned putoval za mříže, protože porušil podmínku při předčasném propuštění. Titulky v novinách mezitím vykřikovaly, že detroitský zločinec je jen špičkou ledovce. Začaly se šířit zprávy, že do sázení je napojeno více hráčů i z různých sportů.
Zatloukat, zatloukat, zatloukat…
Poté, co byli oba hráči identifikováni, rozhodl se je prezident NHL konfrontovat. Taylor přiznal, že se s Tamerem zná a že spolu mluvili. Všechna nařčení ze sázení a ovlivňování výsledků odmítl. 9. března 1948 bylo rozhodnuto, že Billy Taylor dostane doživotní zákaz působení v NHL za vsazení 500 dolarů při utkání Chicaga s Bostonem.
Don Gallinger dopadl zpočátku dobře. Byla mu pozastavena činnost, dokud se neprošetří jeho styky s Tamerem. Kvůli tomu se mladý hokejista odvolal, očekával, že se mu podaří uspět a bude moci nadále hrát. To se ovšem nestalo, protože pod tíhou důkazů se v září 1948 přiznal. Jeho trest? Stejný jako pro Taylora, doživotní zákaz působení v NHL. Toto nenesl Gallinger dobře. Během let se postupně odvolával a odvolával, což ovšem nepřineslo žádnou změnu rozhodnutí.
Ve svých stížnostech se snažil upozornit na případ z roku 1946, kdy byl torontský Babe Pratt shledán vinným ze sázení na vítězství svého celku. Odpykal si trest devíti utkání, protože se okamžitě přiznal, s vyšetřovateli spolupracoval a navíc sázel jen na vítězství. O dvacet let později byl uveden do síně slávy… Právě sázky na porážky oběma přitížili. NHL to viděla jako ovlivňování utkání, když hokejisté nepodávali výkony, na které měli.
Možnost návratu
Zlom nastal v roce 1970. Zákaz působení v NHL byl zrušen, oba bývalí hokejisté mohli nastoupit na jakoukoliv pozici jakéhokoliv týmu NHL. Na hokej to nevypadalo, Taylorovi bylo 51 let, Gallinger měl 45. Prvně jmenovaný se přeci jen do ligy vrátil, od roku 1980 do roku 1986 působil jako skaut Pittsburghu Penguins. To Gallinger tuto (pro něho) křivdu nikdy vedení neodpustil. „Zemřel jako velmi osamělý člověk. Byl tak zraněný, nikdy se s tím nedokázal smířit. Cítil, že mu tím rozhodnutím sebrali kus života,“ uvedl po letech jeho syn.
Konečný sumář vyšetřování přinesl informaci, že Gallinger sázel pravidelně na zápasy Bruins. Vždy na vítězství. Zlom přišel až s Taylorem, který jej ovlivnil k sázení na porážky. Během tří měsíců vsadili na osm proher Bostonu, z čehož značně profitovali.
Billy Taylor zemřel v roce 1990 ve věku 71 let, Don Gallinger skonal o deset let později, bylo mu 74. James Tamer se dožil 91 let, zesnul v roce 2003.
Další podezřelí?
V roce 1999 se deník Boston Globe rozhodl po více než padesáti letech kauzu oživit a vytvořil třídílnou sérii o tehdejších sázkařských manýrech Billyho Taylora a Dona Gallingera. V dokumentu bylo naznačeno, že dalšími hráči, kteří proti Bostonu sázeli ve stejné sezóně byli útočník Wally Wilson, pro kterého šlo o jediný rok v NHL, a obránce Pat Egan. Wilson byl juniorským spoluhráčem Taylora, měl být přítomen dokonce navázání kontaktu mezi Tamerem a Gallingerem.
Nic takového se ovšem nikdy stoprocentně prokázat nepodařilo. Zřejmě se to ani nedozvíme, protože Pat Egan zemřel v roce 2008 v 90 letech, Wally Wilson v roce 1999 v 74 letech… A o mrtvých jen dobře, ne?
(zdroj: detroithockeynow.com, hockeyforum.com, reddit.com, si.com, gangsterreport.com; foto: gangsterreport.com, detroithockeynow.com, wikipedia.org, icehockey.fandom.com)
