Redakce redwings.cz uděluje sezonní ceny: Zklamáním Greiss. Nejlepší Larkin nebo Seider?

Rozhodli jsme se zpestřit posezonní volníčko malou anketou napříč naší čtyřčlennou redakcí. Tady jsou odpovědi a tedy i sezonní ocenění pro nejlepšího hráče, největší zklamání či srdcaře týmu.

Nejlepší hráč

Erik Niessner – Moritz Seider
Mo předváděl celou sezónu konzistentní výkony. Z naší obrany vyčníval, ofenzivně přejel Hroňase, v defenzivě byl taky velmi spolehlivý. Od dob Nicka Lidase jsme neměli tak dobrého obránce, a to byl teprve první rok. Jsem přesvědčený, že s Edvinssonem vytvoří základní kameny naší obrany. Uvažoval jsem také o Larksovi, nicméně od něj jsem očekával možná i o malinko více.

Yz Colaya – Dylan Larkin
Kapitán. Nejvíce bodů, nejvíce gólů, na druhém místě v počtu asistencí. Občas měl slabé chvilky způsobené frustrací z celkového vývoje sezóny, jinak vůdce týmu.

Michal Zajíček – Dylan Larkin
Tady asi nebude překvapením, že volím Dylana Larkina. Pro mě vzor vůdcovství a oddanosti k Red Wings. Je schopen se prosadit i proti silnějšímu soupeři. Letos povedená sezóna i co se bodů týče.

Milan Šplíchal – Dylan Larkin
I já se přikláním k našemu kapitánovi. Larks oproti loňskému ročníku vydatně bodově přidal, přijde mi vyzrálejší a celkově na ledě živější. Několikrát se zastal svých spoluhráčů, neměl problém shodit rukavice. Podruhé v kariéře překonal hranici třiceti branek a opět ovládl naše bodování. Pro mě jasná volba.

Největší překvapení

Erik Niessner – Lucas Raymond
Podobně jako Mo předváděl i Lucas poměrně konzistentní výkony. Výkyvy se mu sice nevyhnuly, ale nic hrozného. Nečekal jsem, že se do prvního mužstva prosadí tak rychle a tak efektivně.

Yz Colaya – Lucas Raymond a Moritz Seider
Novicové Raymond a Seider pokořili v první sezóně 50 bodů. Adepti na trofej o nejlepšího nováčka ligy.

Michal Zajíček – Sam Gagner
Po většinu zápasů hrál třetí nebo čtvrté křídlo a jeho bodový přísun (13+18) do kasy Detroitu je výborný. Ke všemu je původně centr, takže za mě velká pochvala. Letos mu končí smlouva, podepsal bych ho znovu. Ke všemu bude levný.

Milan Šplíchal – Lucas Raymond
Na draftu jsem ho nechtěl, preferoval jsem Rossiho nebo Perfettiho. Volba Raymonda se minimálně prozatím ukazuje jako výborný krok. Oblíbil jsem si ho velmi rychle již ve švédské mládežnické reprezentaci na dvacítkách, ale takový nástup do NHL jsem od něho nečekal. Téměř překonal šedesátibodovou hranici. Už se těším, co předvede v dalším ročníku.

Největší zklamání

Erik Niessner – Thomas Greiss
U Thomase jsem očekával propad formy, nicméně jsem si myslel, že bude chytat ještě obstojně a předá dost zkušeností Alexovi. Bohužel se tak nestalo, a vlastně i kvůli špatným výkonům Thomase chytal Alex podstatně více zápasů než bylo v plánu, což muselo být psychicky náročné.

Yz Colaya – Střídání brankářů
Nejvíce výměn brankářů v zápasech. Nejsem si úplně jist, ale střídali jsme gólmany asi 18x. Na druhém místě výkony Filipa Zadiny.

Michal Zajíček – Thomas Greiss
Thomas Greiss bohužel nepodržel mladého Nedeljkovice a ten musel do brány, i když měl mít volno na regeneraci a odpočinek. Na můj vkus málo povedených zápasů a na to, kolik má zkušeností, mu tato sezóna vůbec nevyšla.

Milan Šplíchal – Thomas Greiss
Před sezónou jsem měl od Greisse celkem velká očekávání, která vůbec nenaplnil. Predikoval jsem, že Nedeljkovice ještě přechytá, což se absolutně nestalo. Velký fail. Zklamal mě i Filip Zadina, čekal jsem, že už se v tomto ročníku chytí. Uvidíme, co s ním bude dál, protože jako RFA s námi opět podepíše.

Pokrok sezony

Erik Niessner – Gustav Lindström
Trochu opomíjený obránce mezi našimi talenty. Dle mého názoru ideální obránce do třetího páru. Pravák, dozadu solidní. Nedělá moc chyb. Sice neuchvátí hromadou bodů nebo aktivitou v útočném pásmu, ale do obrany je na něj spolehnutí. Do týmu zapadl dobře. Ihned za ním se nachází v této kategorii z mého pohledu Michael Rasmussen.

Yz Colaya – Odvolání trenéra
Odvolání trenéra Jeffa Blashilla z trenérské pozice. Držel se dlouho, při jeho neúspěších v podstatě rarita.

Michal Zajíček – Joe Veleno
Moje volba padla na velmi pracovitého Joe Velena. Ještě jsem přemýšlel nad Michaelem Rasmussenem, ale vzhledem k pozici na draftu u mě vyhrál Joe. Začátek sezóny nic moc, ale po zranění Fabbriho se postupem času propracoval až do druhého útoku, kde dostával přednost před Suterem. Myslím, že se od něj ještě dočkáme skvělých okamžiků.

Milan Šplíchal – Michael Rasmussen
Jeden z hokejistů našeho kádru, který mě opravdu potěšil. V 80 zápasech zaznamenal 15 gólů, 27 bodů, ale hlavně také 142 hitů. Moc se s tím nemaže a v před brankovém prostoru je jako doma. V juniorce těžil z velké postavy, v NHL to má o poznání těžší, takže leckdo může namítat, že jako devítka draftu očekávání nesplňuje. Myslím, že se z něho stane ten důležitý dříč ve třetí formaci. A pokud bych si mohl přát, tak ho prosím dejte na křídlo, tam v některých zápasech ukázal mnohem více než na centru, kde z nedostatku středních útočníků zase musel ročník dohrávat. LGMR!

Propad sezony

Erik Niessner – Filip Hronek
Tady nejde tak o propad v pravém slova smyslu, jako spíš stagnaci. Letos měl určitě atakovat 50 bodů, namísto toho v obraně hořel a v útoku taky mnoho nepřidal. Seider ho přejel na plné čáře.

Yz Colaya – Druhá část sezony
Po relativně dobrém vstupu do soutěže nastal propad. Dle mého názoru to zapříčinila nízká motivace týmu.

Michal Zajíček – Adam Erne
Za mě jednoznačně Adam Erne. Po loňské sezóně, kde odehrál 45 zápasů a nasbíral 20 bodů, jsem od něj čekal více bodových příspěvků (letos 79 zápasů a pouhých 19 bodů). Také se zhoršil ve statistice plusových bodů, kdy vloni měl -1 a letos -22. Ano, sezóna byla delší, ale i tak je to moc.

Milan Šplíchal – Adam Erne
Přidám se k Michalovi. Pro mě jasně největší propadák. Po loňském slušném ročníku podepsal novou smlouvu a vypadalo to, jako kdyby zmizel z ledu. Sice měl z týmu nejvíce hitů a párkrát se mu povedlo i něco dozadu, jenže my od něj potřebovali spíše něco vepředu. 🙂 To nepřišlo, šest gólů téměř za plný ročník je opravdu málo. 

Nejlepší brankář

Erik Niessner – Alex Nedeljkovic
Tady asi není o čem. Vzhledem k tomu, že Greiss zklamal a Ned na první sezónu tým držel obstojně. Je mladý, z tohoto ročníku si může vzít spoustu ponaučení a pozitiv. 

Yz Colaya – Alex Nedeljkovic
Jasná jednička týmu. Někdy měl špatné dny, většinou mu při inkasovaných gólech nepomohla obrana. Když měl formu, tak předváděl parádní zákroky.

Michal Zajíček – Alex Nedeljkovic
Zde nelze volit jinak než Alexe Nedeljkovice. Popral se se sezonou statečně, a jak už jsem psal, jeho horší výkony přičítám především únavě, kdy musel do brány za Greisse, který zápasy nezvládal. Většinou měl stabilní a konzistentní výkony, v některých zápasech pro nás doslova ukradl body. 

Milan Šplíchal – Alex Nedeljkovic
Podepisuji, co tvrdí kolegové. Popojedem… 🙂

Nejlepší obránce

Erik Niessner – Moritz Seider
Tady stačí napsat, že tak oboustranného obránce jsme neměli od dob Nicklase Lidströma. To myslím hovoří za vše.

Yz Colaya – Moritz Seider
S 50 body nejlepší obránce týmu a celkově čtvrtý v týmovém bodování, nejvíce asistencí. Jeho osobní souboje ukázaly, že je mnohem tvrdší hráč, než vypadá. Má přehled o hře a dokáže se vyhnout těžkým hitům soupeře.

Michal Zajíček – Moritz Seider
Je to smutné, ale když je nováček zároveň nejlepším obráncem mužstva, je to na zamyšlení. Ano, Moritz Seider je tím, kdo letos držel obráncovský prapor. Vzadu se sice ještě má co učit, ale ukázal i tvrdší zákroky. A ke všemu je výborný směrem dopředu. S jeho časem stráveným na ledě (přes 23 minut na zápas) je -9 v tabulce plusových bodů jako z říše fantazie. 

Milan Šplíchal – Moritz Seider
Absolutně právem. Těšil jsem se na něho už v době, kdy hrál na farmě. Ve Švédsku vyrostl v komplexnějšího beka, naplno to rozbalil již v nováčkovské sezóně. Dříve jsem psal, že je pro mě kandidátem na Calder Trophy, což potvrdil. Zároveň jsem psal, že vyhraje Norrisovku pro nejlepšího beka NHL. To přijde. 🙂

Nejlepší útočník

Erik Niessner – Dylan Larkin
Rozhodoval jsem se, při vší úctě k Raymondovi, mezi Bertem a Larksem. Kamarádi, oba přináší velkou kvalitu, poměrně totožné statistiky. Ve prospěch Larkse hovoří minimální rozdíl ve statistikách, a tak je to za mě on, kdo náš útok táhl nejvíce.

Yz Colaya – Jakub Vrána
Za mě nejlepší útočník. Na střelecké listině týmu na osmém místě, ovšem s nejmenší porcí zápasů. Při plném počtu odehraných utkání by jistě vévodil klubové statistice v počtu vstřelených gólů a zřejmě se pohyboval mezi předními střelci celé ligy.

Michal Zajíček – Tyler Bertuzzi
Zase se asi budu lišit od většiny, ale Tyler Bertuzzi je pro mě hráčem, který bojuje za každé situace, dokáže se dostat jeden na jednoho, rtuťovitý, schopen skórovat z každé pozice. Nebojí se jít před bránu. Výborný výběr místa pro dorážku. Jeho první 30gólová sezona, věřím, že jich bude více.  

Milan Šplíchal – Dylan Larkin
Neměl bych problém s nikým z trojice Larkin, Bertuzzi, Raymond. Vrána odehrál málo zápasů, jinak by ve výčtu také nechyběl. Svůj hlas ovšem dávám kapitánovi. V některých zápasech, když jsme opravdu marní, tak to dokáže rozhýbat, je aktivní, umí se prosadit, byť nejsme v tlaku a nemáme moc příležitostí. Přijde mi, že když nic nezahraje, střelecky se trápíme.

Největší ranař

Erik Niessner – Givani Smith
Givani je typ útočníka mně osobně velmi blízký. Tvrdý, zastane se spoluhráčů, ale současně to umí i s hokejkou, ta mu nepřekáží. Sem tam dá gól, sem tam se popere, sem tam rozdá tvrdý hit. To je to, co od ranaře potřebujeme.

Yz Colaya – Givani Smith
Jednoznačně nejtrestanější hráč týmu, nikoliv za fauly, ale za počet rvaček. Nevím přesně, kolik bitek podstoupil, ale je skvělým obranným zastáncem svých spoluhráčů.

Michal Zajíček – Gemel Smith
Já se bitkám moc v zápase nevěnuji, takže tady bych volil spíše na základě jednoho momentu, který mi utkvěl v paměti a to je bitka mezi Gemelem Smithem a Brendanem Lemiexuem. Jinak zřejmě jeho bratr Givani Smith by mohl do budoucna tvrdit muziku v Detroitu. 

Milan Šplíchal – Givani Smith
Jeden z mých nejoblíbenějších hráčů v týmu. Mám rád jeho provokace, mám rád jeho shazování rukavic, jeho poštěkávání se soupeři, snaha dostat se jim pod kůži. To mi u většiny spoluhráčů chybí. Bitky jsou kořením hokeje, do NHL patří a Givani jich sice tolik nevyhraje, ale minimálně za odvahu palec nahoru. Trochu se bojím, že pokud nepřidá i hokejově, nebude pro něj v sestavě místo. Doufám, že se mýlím.

Největší srdcař

Erik Niessner – Dylan Larkin
Kapitán na správném místě. Rodák z Michiganu. Na ledě nechá vždy srdce i duši. Tak to má být.

Yz Colaya – Steve Yzerman
Dělá vše pro úspěšný vzestup týmu.

Michal Zajíček – Dylan Larkin
Za mě jednoznačně Dylan Larkin. Nejen na ledě, kde zastává roli jasného vůdce týmu a nebojí se jít i do pěstního souboje, ale i mimo něj. Spolu s Joe Kocurem vykonává funkci mluvčího nadace Ted Lindsay Foundation, která pomáhá financovat vzdělávací programy a sociální služby pro děti s autismem.

Milan Šplíchal – Marc Staal
Myslím si, že tento zkušený vousáč je poměrně nedoceněným hráčem v naší organizaci. Vzal si pod křídla Moritze Seidera a Lucase Raymonda, i on je zodpovědný za jejich bezproblémové zapadnutí do týmu. Pro oba mladíky, kteří budou hrát dlouhodobou důležitou roli, je jako jejich táta. Samotný Seider několikrát zmiňoval, jak skvělým mentorem Staal je. Měl dobrou sezónu okořeněnou 16 body. Za přínos v kabině mu dávám ocenění největšího srdcaře.

Největší smolař

Erik Niessner – Robby Fabbri
Další těžké zranění, které ovlivní jeho kariéru. Dle mého názoru z něj kvůli zraněním nikdy nebude hráč, kterým by mohl být.

Yz Colaya – Alex Nedeljkovic
Několikrát byl v sezóně střídán, ne vždy jeho vinou. Při zápase s Torontem, kdy byl střídán, se ke konci zápasu opět vracel do branky.

Michal Zajíček – Robby Fabbri
Tady opravdu nevím, možná Robby Fabbri. Výborně zastával pozici druhého centra, a dařilo se mu. Zranil se a mezitím se na jeho místo dostal Joe Veleno střídavě s Piusem Suterem. Jinak smůlu jsme letos na zranění moc neměli, takže za mě v tomto ohledu povedená sezóna.

Milan Šplíchal – Robby Fabbri
Strašně mě mrzí, že musí potřetí v relativně krátké kariéře absolvovat operaci kolene. Doufám, že se brzy vrátí a bude to ten starý dobrý Robby. Sympaťák, kterému se letos celkem dařilo, než ho utnul jeden naprosto nevinný souboj…

Trade sezony

Erik Niessner – Nick Leddy a Luke Witkowski
Hodně těžké, protože žádný trade, který by mě vystřelil z trenek (jako loňský zisk Vrány například) se neudál. Ale tady ten zisk volby ve druhém kole mírně přechyluje misky vah na naší stranu (snad). 🙂

Yz Colaya – Vlad Naměstnikov
Jeho odchod byl pro mě tradem sezony.

Michal Zajíček – Nick Leddy a Luke Witkowski
Výborně zapadl Oskar Sundqvist. Dařilo se mu herně i bodově. Uvidíme v příští sezóně, jak se mu bude dařit.

Milan Šplíchal – Nick Leddy a Luke Witkowski
Asi největší výměna, kterou jsme na trade deadline udělali. Za Leddyho jsme získali kromě volby v draftu také Sundqvista a Walmana, oba dva si myslím, že budou v kádru pokračovat. Prvně jmenovaný si s hráči rychle sedl, bylo to vidět na sociálních sítích a z jejich vyjadřování, Walman se mi líbil směrem dopředu, měl řadu zajímavých výpadů a nebojí se střílet. Snad na to navážou.

Moment sezony

Erik Niessner – Pětiboj s popředím NHL
Nebyl to ani tak moment, jako spíš déletrvající slabost. Tento pětiboj s absolutní špičkou NHL nám nastavil zrcadlo, kde se v přestavbě nacházíme. Je před námi ještě kus práce.

Michal Zajíček – Odvolání Jeffa Blashilla
Je to velký zásah do přestavby týmu, aniž by se to teď mohlo zdát. Nikdo neví, kdo ho nahradí a jakým stylem bude chtít tým vést. Svým způsobem je to od Steva Yzermana risk. Nicméně věřím, že nakonec budeme zase jednou slavit zisk nejhezčího poháru na světě. 

Milan Šplíchal – Odvolání Jeffa Blashilla
Bez debat největší věc, která se stala. Čeká nás změna kurzu, nový trenér, další prospekti do týmu. Ať už přijde kdokoliv, nebude to mít lehké, fanoušci lehce netrpěliví, to tomu také nepřidá. Držím palce, ať má Steve Yzerman podobně šťastnou ruku jako při výběru Jona Coopera do Tampy Bay. 

Nejlepší zápas

Erik Niessner – Utkání proti Tampa Bay (6:7p)
Sice jsme prohráli, ale sakra, ten zápas měl všechno. Rivalita s Bolts začíná být žhavá ze spousty důvodů (Yzerman, divize, setkání v play-off, Abby), ale pro mě je to ještě pikantnější, protože jsem Tampě kromě Detroitu přál, jelikož byla vždy v opačné divizi (za dobu, co sleduji hokej). Tenhle zápas byl prostě boží. 

Yz Colaya – Utkání proti Torontu (7:10)
Padalo hodně gólů, dvakrát jsme střídali brankáře.

Michal Zajíček – Utkání proti Tampa Bay (4:3)
Já nemám moc dobrou dlouhodobou paměť, takže volím zápas, který jsme vyhráli v Tampě 4:3, kde jsme opravdu bojovali a nevzdali se, i když soupeř vyrovnal. Skvělý výkon v bráně od Alexe, výtečný dvougólový Vrána.

Milan Šplíchal – Utkání proti Bostonu (2:1)
Ač se to nezdá, nebo si to někteří nemyslí, tak jsme odehráli spoustu velmi dobrých zápasů. Ve výčtu těch top za mě nesmí chybět všechny, co zmiňují kolegové, ale také třeba s Floridou (2:3p), kde jsme předvedli velkou obětavost a srovnali dvougólovou ztrátu či výhra 4:2 nad Edmontonem, kde jsme dvě třetiny byli neuvěřitelní, než nás zmáčkli, ale ubránili jsme to. Každopádně vybírám kvůli tomu, že nemám rád Bruins, vítězství 2:1 nad nimi. Nedeljkovic přes 40 zákroků a můj oblíbenec Marc Staal rozhodl v závěru první trefou v sezóně.

Nejhorší zápas

Erik Niessner – Utkání proti Pittsburghu (2:11)
Promiňte, ale k tomuto trapasu se vracet nehodlám.

Yz Colaya – Utkání proti Pittsburghu (2:11)
Asi největší peklo byla prohra s Pittsburghem. Při skóre 2:11 není důvod nadále něco vysvětlovat.

Michal Zajíček – Utkání proti Torontu (4:7)
Jasně, že debakly s Arizonou a s Tučňáky mám ještě v živé paměti, ale nejvíc mě zklamal zápas s Torontem, kdy jsme vedli po dvou třetinách 4:2. Ten zápas jsme měli pod kontrolou, herně jsme byli lepší i na střely. A pak přišla třetina hrůzy, dostali jsme pět gólů a prohráli 4:7.

Milan Šplíchal – Utkání proti Los Angeles (0:4)
Samozřejmě debakly jsou nepříjemné, ale já nejvíce nemám rád utkání, kde nedáme gól. Klukům jsem neodpustil porážky s Montrealem, ztráty s Arizonou (zejména ten horor 2:9), nicméně nejvíce mě zklamali v LA. Prohrát první třetinu 2:27 na střely, to jsem neviděl. Za celé utkání jsme si prakticky nevytvořili ani jednu šanci a byli jsme opravdu marní. Hrůza.

Tak to je od nás směrem k sezóně 2021/2022 vše. Brzy zveřejníme anketu, kde můžete zodpovědět podle sebe. Případně nám to rovnou napište na Facebooku pod příspěvek. LGRW! 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *